
29. Sirotci a sirotčí knihy
V minulosti byla ztráta rodičů kvůli válkám, epidemiím a celkově nižšímu věku dožití mnohem běžnější než dnes. Status sirotka znamenal ocitnout se ve velmi zranitelné pozici. Společnost a tehdejší právní systém však nebyly k osudu těchto dětí zcela lhostejné. K ochraně jejich práv (a především majetku) sloužily takzvané sirotčí knihy, které dnes představují cenný zdroj informací pro historiky a genealogy.
Kdo to byl sirotek? Dříve se za sirotka často považovalo už dítě, kterému zemřel otec, i když matka stále žila. Otec byl totiž z právního hlediska hlavou rodiny a držitelem majetku. Pokud zemřel, bylo nutné zajistit, aby rodinný majetek nebyl rozkraden a aby z něj děti v dospělosti dostaly svůj spravedlivý podíl. Vdova se často musela znovu provdat, aby dokázala hospodářství udržet v chodu. Nový otčím mohl mít tendenci upřednostňovat vlastní potomky na úkor dětí nevlastních, což byl jeden z důvodů, proč zasahovala úřední moc. Tento dohled nebyl veden pouze snahou o ochranu zranitelných dětí, ale také zájmem vrchnosti udržet poddanský majetek v dobrém stavu, aby z něj mohly i nadále plynout daně a robotní povinnosti.
Jak bylo o nezletilé sirotky postaráno? V tradiční společnosti fungovala jako první záchranná síť širší rodina. Osiřelé děti si nejčastěji brali do péče prarodiče, strýcové nebo tety. Zcela zásadní roli zde hrál také kmotr dítěte (více čtěte v minulém článku). Ve městech se postupně začaly budovat instituce, které měly problematiku sirotků řešit systémově. Pro odložené a nemanželské děti, které byly v podstatě sociálními sirotky od narození, vznikaly nalezince (více čtěte v minulém článku). Pro starší děti zakládala církev a později stát sirotčince. Osiřelým dětem byli úředníky přiděleni poručníci. Často se jednalo o kmotry nebo blízké mužské příbuzné z otcovy strany. Poručník měl za úkol dohlížet na výchovu dětí a spravovat jejich majetek. Pokud vrchnost zjistila, že poručník majetek rozkrádá, špatně hospodaří nebo se o sirotky nestará, mohla ho kdykoliv odvolat a potrestat.
Proč vznikaly sirotčí knihy? Sirotčí knihy sloužily k evidenci a kontrole majetku sirotků, čímž chránily ty nejzranitelnější před chudobou a podvody. Tyto úřední registry se v našich zemích objevily už v raném novověku (zhruba od 16. století) a jejich vedení se postupně stávalo stále systematičtější, zejména po reformách Marie Terezie a Josefa II. Když zemřel hospodář nebo měšťan a zanechal po sobě nezletilé děti, dostavila se do domu úřední komise a provedla tzv. pozůstalostní inventář. Po odečtení dluhů se čistá hodnota majetku rozdělila podle tehdejšího dědického práva mezi vdovu či vdovce a jednotlivé děti. Podíly, které připadly dětem, byly podrobně zapsány do sirotčích knih. Kontrola sirotčích záznamů a správy majetku probíhala pravidelně 1 x za rok. Hlavním nástrojem tohoto průběžného dohledu byly tzv. sirotčí počty. Poručníci povinně předkládali detailní vyúčtování hospodaření se svěřeným majetkem (příjmy a výdaje). Úředníci kontrolovali výnosy z pronájmu polností nebo úroky z hotovosti uložené v sirotčí pokladně. Tyto příjmy se porovnaly s výdaji na sirotka. Do účtů se pečlivě zapisovalo, kolik peněz se během roku vydalo za ušití šatů, pořízení bot, stravu, školní pomůcky, poplatky učiteli nebo za případnou lékařskou péči.
Jaké zajímavosti lze v sirotčích knihách nalézt? Soupisy dluhů a pohledávek mohou skrývat informace vedoucí k otci nemanželského dítěte. Pokud měl zesnulý hospodář mimomanželské pletky, jejichž následkem bylo zplození potomka, úředníci tento finanční závazek na udání matky dítěte zapsali do spisů. Z pozůstalosti se pak vyplácely peníze na výživu takového levobočka, což jistě vyvolalo v rodině zesnulého nemalé pozdvižení. Zajímavé světlo vrhají sirotčí knihy také na sňatkové zvyklosti. Osiřelé dcery potřebovaly k sňatku souhlas poručníka a vrchnosti. Někdy se lze dočíst o snahách poručníků oženit sirotka s někým ze svého vlastního příbuzenstva, aby se majetek udržel v rodině, nebo o tom, že si poručník sám vzal svou dospívající svěřenkyni. Chcete zjistit, jaké spletité příběhy prožili vaši předci a zda i oni nezanechali stopu v sirotčích spisech? Nabízíme profesionální genealogické služby na území České republiky. Prozkoumáme pro vás dostupné matriky, sirotčí knihy i další archivní dokumenty a sestavím rodokmen, který bude odrážet skutečný příběh vašeho rodu. Služby si můžete objednat přímo pro sebe, nebo potěšit své blízké originálním dárkovým voucherem na genealogické pátrání. Požádejte o bezplatnou konzultaci přes kontaktní formulář, email nebo WhatsApp a společně otevřeme staré knihy, které skrývají vaši minulost.
Kateřina Schneiderová
