Žena v historickém oděvu odkládá zavinuté dítě na schody u dveří kostela v nočním městě

26. Osud odložených dětí

Historie českých nalezinců ukazuje, jak těžkou zkouškou procházela společnost, jež se pomalu učila nalézat rovnováhu mezi sociální pomocnou rukou státu a ochranou základních práv těch nejmenších. Nalezince představovaly v 18. a 19. století klíčové instituce péče o opuštěné novorozence a kojence. Hlavní cílovou skupinou byly děti nemanželské, které tvořily nadpoloviční většinu chovanců, nicméně v obdobích ekonomických krizí a probíhající industrializace přijímaly nalezince ve zvýšené míře i děti z legitimních svazků či oboustranné sirotky.

Jaké děti a za jakých okolností se dostávaly do nalezinců? Největší část chovanců tvořily děti narozené mimo manželství. V minulosti čelily svobodné matky obrovskému společenskému stigmatu, chudobě a ztrátě obživy. Pokud otěhotněla svobodná dívka, okamžitě ztratila práci a tím i střechu nad hlavou. S nemanželským dítětem v náručí neměla šanci si zajistit základní životní potřeby. Ženy neměly nárok na žádné sociální dávky a ani na spolehlivé vybírání alimentů od otců dětí. Opuštění dítěte v nalezinci bylo pro mnohé z nich jediným způsobem, jak se vyhnout hladu, živoření a nemožnosti pracovat. Významnou část chovanců také tvořily děti anonymně odložené („nalezené“) na veřejných místech bez jakýchkoliv dokladů o svém původu. Zoufalé matky nebo třetí osoby odkládaly novorozeňata na prahy kostelů, do chodeb domů, na městské hradby, do parků nebo na korby povozů.

Ačkoliv nalezince primárně sloužily nalezencům a nemanželským dětem, v dobách největší nouze sem byly umisťovány i děti z legitimních manželství. V průběhu 19. století s rozvojem průmyslové revoluce proudily do měst statisíce lidí za prací. Bydleli v otřesných podmínkách a mzdy často nestačily na pokrytí základních životních potřeb. Pokud se narodilo další dítě do rodiny, která již tak měla pět nebo šest hladových krků a rodiče přišli o práci, stávalo se, že do nalezince putovalo i dítě z řádného manželství. Nebo pokud matka zemřela při či po porodu dítěte a otec pracoval v nelidských podmínkách celodenně v továrně, nemohl tím pádem zajistit celodenní péči o novorozence. V takových případech se rodiče dítěte zřekli v naději, že se o něj v ústavu postarají.

Jak probíhalo předání dítěte do ústavu? Zpočátku stačilo dítě anonymně vložit do schránky. V 18. a začátkem 19. století k tomu sloužily speciální otočné skříně zabudované do zdí nalezinců a nemocnic. Matka v noci zazvonila, otočila válcem a dítě zmizelo uvnitř. Ústavy takto přijímaly stovky dětí ročně, aniž by se kdokoliv dozvěděl jméno matky. Někdy matky vsunuly do peřinky alespoň lístek s křestním jménem dítěte, datem narození, případně s poznámkou, zda bylo pokřtěno. Ženy často ve vzkazu vysvětlovaly, že dítě odkládají z bídy a ztroskotaných životních podmínek, nikoliv z krutosti. Některé děti měly v peřince i památeční předměty (poloviny mincí a stužek nebo medailonky svatých). Matka si druhou polovinu předmětu ponechala v naději, že své dítě v budoucnu (pokud se její životní situace zlepší) pozná podle této „značky“.V 2. polovině 19. století začaly úřady anonymní schránky hromadně rušit. Cílem opatření bylo donutit ženy, aby se ke svým dětem přihlásily a zamezit tak jejich bezhlavému odkládání. Matka musela přinést dítě osobně do ústavu, kde byla podrobena přísnému výslechu. Úředníci sepsali protokol, zjišťovali otce dítěte (kvůli vymáhání nákladů na péči) a matka musela doložit svou bídu. Mnoho žen se ale této byrokracie a veřejné potupy bálo natolik, že raději rodily tajně a děti odkládaly skrytě v terénu, což vedlo k dalším tragédiím (více čtěte v minulém článku).

Skrývá váš rodinný příběh zapomenuté osudy, neznámé předky nebo stopy po dramatických událostech v minulosti? Pátrání po předcích není jen součtem dat a jmen, je to objevování skutečných lidských osudů, které často poznamenala chudoba, společenský tlak i krutá pravidla tehdejší doby. Využijte našich profesionálních genealogických služeb a vydejte se s námi po stopách vlastní historie. Požádejte o bezplatnou konzultaci přes kontaktní formulář, email nebo WhatsApp.

Kateřina Schneiderová

PhDr. Kateřina Schneiderová, MBA
RS
Rodokmeny Schneider
● AI asistent · online
Dobrý den! 👋