Utajené porody

Historie utajovaných porodů a trestného činu infanticidy (vraždy novorozeného dítěte matkou) je dramatem poznamenaným chudobou, společenským odsouzením a postupným pronikáním státní moci do lidského soukromí. V 18. a 19. století čelily svobodné matky obrovskému tlaku. Zejména v městském prostředí, kde žilo mnoho služek, dělnic a chudších žen, znamenal porod nemanželského dítěte (více čtěte v minulém článku) sociální pád. Bez finančních prostředků, bez podpory rodiny a s odmítavým postojem tehdejší společnosti se ženy ocitaly v bezvýchodné situaci. Aby stát předešel pokusům o potraty nebo vraždám novorozeňat z nouze, začaly vznikat veřejné porodnice spojené s nalezinci. Tyto instituce umožnily ženám porodit anonymně a zajistit pro dítě alespoň základní péči, i když čelily vysoké úmrtnosti novorozeňat i jejich matek.

Co je infanticida a jak byla v minulosti trestána? Strach z celoživotní potupy a absolutní chudoby doháněl mnoho mladých děvčat, typicky služebných nebo děveček, ke krajním činům. Snažily se těhotenství utajit tak dlouho, jak jen to šlo, v zoufalé naději, že se situace nějak vyřeší nebo se otec dítěte o ně nakonec postará. Když selhaly nebezpečné a nelegální pokusy o potrat, docházelo k tomu nejtragičtějšímu – k infanticidě. Matka ze zkratu a hrůzy z budoucnosti své tajně narozené dítě usmrtila. Ve středověku a raném novověku patřila infanticida mezi nejzávažnější zločiny a trestem za ni byla zpravidla smrt (upálením, utopením nebo pohřbením zaživa). V období osvícenství panovníci jako Marie Terezie či Josef II. tresty za infanticidu zmírnili, protože si uvědomili, že žena dotlačena k takovému činu často jedná v pomatení smyslů, pod vlivem paniky a totální sociální nouze.

Proč vznikl systém utajených porodů a nalezinců? Zavedení možnosti utajeného porodu a využití služeb nalezinců představovalo v 18. století pokrokové řešení. Začaly se budovat nalezince a porodnice pro svobodné matky, kde jim bylo umožněno porodit v anonymitě a odevzdat dítě do státní nebo církevní péče. V našem prostředí sehrála klíčovou roli Zemská porodnice u sv. Apolináře v Praze. Její budova byla navržena tak, aby chránila soukromí a čest žen z různých společenských vrstev. Tajným vchodem přicházely zahalené ženy (často i z vyšších kruhů), které si nemohly dovolit skandál. Na veřejnosti nepřístupném oddělení porodily matky inkognito za příslušný poplatek. Ženy s osvědčením od faráře z domovské obce o své nemajetnosti byly ošetřeny zadarmo. Po porodu zde mohly dítě ponechat v péči nalezince, který pak zajišťoval umístění nemluvňat do náhradní pěstounské péče na venkově (za finanční příspěvek od státu). Podobný, avšak masivnější model fungoval v rakouské Vídni při Všeobecné nemocnici (Allgemeines Krankenhaus). Stejně jako u Apolináře, i Vídeň lákala ženy z celé střední Evropy, které potřebovaly porodit v naprosté anonymitě daleko od svého domova a sousedských klevet. Utajení identity zde bylo přísně střeženo, což matkám umožnilo vrátit se zpět do běžného života bez doživotního cejchu hanby.

Skrývá váš rodinný příběh zapomenuté osudy, neznámé předky nebo stopy po dramatických událostech minulosti? Pátrání po předcích není jen součtem dat a jmen, je to objevování skutečných lidských osudů, které často poznamenala chudoba, společenský tlak i krutá pravidla tehdejší doby. Využijte našich profesionálních genealogických služeb a vydejte se s námi po stopách vlastní historie. Požádejte o bezplatnou konzultaci přes kontaktní formulář, email nebo WhatsApp.