Kmotři

Žádost o roli kmotra či kmotry při křtu dítěte byl jedním z nejhlubších projevů důvěry rodičů. Odmítnutí žádosti se rovnalo společenskému i náboženskému odsouzení. Přítomnost otce při křtu se v minulosti nevyžadovala a matka byla v období šestinedělí chápána jako nečistá. Za této situace přinášela dítě ke křtu do kostela kmotra nebo porodní bába a odpovědnost za dítě přejímali kmotři. Během obřadu držel hlavní kmotr novorozence v náručí, čímž společně stvrzovali doživotní závazek. Toto duchovní příbuzenství se rovnalo příbuzenství pokrevnímu. Další z kmotrů nesl svíčku, která symbolicky osvětlovala duši křtěného. Častou praxí bývalo, že při křtu chlapce byl za kmotra zvolen muž a při křtu děvčete byla kmotrou žena. Při obřadu dostávalo dítě od kmotra hmotný dar do peřinky, obvykle zlatou nebo stříbrnou minci.

Výběr kmotra splňoval několik požadavků. Z tradičního náboženského hlediska kmotr pomáhal rodičům s křesťanskou výchovou dítěte a byl jeho morálním kompasem. V osobě kmotra mělo vyrůstající dítě bezpečný přístav, zvláště v období dospívání. Kmotr nabízel jinou životní strategii než samotní rodiče. Nepohyboval se totiž v první linii každodenní výchovy, a proto mohl řešit spory s odstupem a nadhledem. Z praktického hlediska byl kmotr společenskou a materiální zárukou, že bude o dítě postaráno až do jeho dospělosti, pokud by rodiče předčasně zemřeli. Kmotr se zavázal zajistit osiřelému kmotřenci obydlí, stravu, věno nebo vyučení v řemesle.

Kmotrem se stával praktikující dospělý a duševně zdravý katolík, který pocházel buď ze širší rodiny křtěnce nebo to byla známá a společensky významná osobnost. Za kmotry chodili majetní, ale i nemajetní lidé. Z důvodu společenské prestiže rodiče oslovovali bohaté sedláky, řemeslníky nebo představitele místní samosprávy (radní, rychtáře, pány a jejich manželky).