3. Druhy matrik
Matriční knihy byly vedeny farností, pod kterou spadaly příslušná města, vsi a osady. Do poloviny 18. století záleželo na volbě každého faráře, jaký styl zápisu a v jakém jazyce bude záznamy pořizovat. Koncem 18. století byla forma matričních zápisů upravena státním příkazem do jednotné podoby. Při studiu zápisů psaných kurentem a později latinkou se na území Čech a Moravy setkáváme s latinou, češtinou a němčinou.
Zprvu byly v matričních knihách zapsány křty, oddavky a pohřby, a to vše v jedné knize dohromady. Později se zápisy přeměnily v matriky narozených, oddaných a zemřelých vedených pro větší přehlednost pro jednotlivé obce zvlášť. Z údajů v matrikách můžeme rekonstruovat život svého předka, jeho rodinné prostředí, sociální status, volbu partnera a povolání, počet a osud jeho potomků, často i příčinu úmrtí. Církev díky matričním údajům kontrolovala stupeň příbuznosti potenciálních snoubenců nebo počet nelegitimních dětí narozených mimo manželský svazek. Naopak pro vrchnost a úřady měly záznamy vypovídající hodnotu z demografického pohledu jako jsou populační vývoj (počet narozených a zemřelých) či socioekonomická úroveň v regionu.
Kateřina Schneiderová
