Chromozomy

Dědičnost znamená přenos genetické informace z rodičů na děti. Dítě získá polovinu genů (23 chromozomů) od matky a polovinu od otce. Vlastní sourozenci nemají stejnou DNA, protože každé dítě dostalo od rodičů jinou část genomu. Matka předává dítěti pouze chromozom X, otec předává chromozom X (narodí se dcera) nebo chromozom Y (narodí se syn).

Díky rodičovské DNA potomek přebírá podobu, krevní skupiny, ale i předpoklad k nemocem. Typy dědičnosti určují způsob přenosu znaků nebo chorob z generace na generaci podle umístění zúčastněných genů. Při autozomální dědičnosti leží geny na nepohlavních chromozomech (1-22) a znaky se dědí stejně u obou pohlaví. Touto cestou může člověk onemocnět cystickou fibrózou, fenylketonúrií či srpkovitou anémií. U gonozomální dědičnosti se geny nachází na pohlavních chromozomech X nebo Y, a proto je tato dědičnost vázaná na pohlaví. Mezi nemoci spojené s chromozomem X patří Rettův syndrom, hemofilie či Duchennova a Beckerova muskulární dystrofie. Známé dědičné nemoci závislé na počtu genů jsou Downův syndrom (trizomie chromozomu 21) a Klinefelterův syndrom (nadpočetný chromozom X u muže).

Změny genů mohou být zapříčiněny i mutacemi, při kterých vznikají nové genetické varianty. Mutační změny probíhají na různých úrovních, projevují se ve změně struktury nebo počtu chromozomů či změnou jednotlivých genů. Spontánní mutace vznikají bez zjevné vnější příčiny, nejčastěji metabolickou poruchou v organismu. Indukované mutace nastanou po působení fyzikálních, chemických či biologických látek s mutagenním účinkem. Pokud jsou mutací postiženy buňky zárodečné linie, tak se postižení přenáší do další generace.