Andělíčkářky

Historie bývá plná světlých okamžiků, ale skrývá i svá nejtemnější zákoutí. Jedním z nich je bezesporu fenomén andělíčkářek – žen, které v minulosti provozovaly tajnou živnost spočívající v provádění potratů a odkládání nežádoucích dětí. Tento drsný byznys nebyl produktem lidské zkaženosti, nýbrž reakcí na chudobu, společenský tlak a neexistující sociální záchrannou síť. Svobodné matky, služky či chudé dělnice čelily v případě nechtěného těhotenství okamžité ztrátě obživy, zavržení vlastní rodinou a veřejnému odsouzení. Rozhodnutí vyhledat služby andělíčkářky nebylo pro ženy nikdy snadným krokem. V bezvýchodné situaci riskovaly vlastní život v polních podmínkách ilegálních ordinací. Následující řádky odhalují, kdo provozoval andělíčkářství, jak fungovala šeptanda při shánění kontaktů, kolik peněz stál zákrok a jak přísně byla tato činnost v průběhu staletí – od středověkých hrdelních soudů až po novověká policejní vyšetřování – trestána.

Kdo andělíčkářství provozoval? Andělíčkářkami se často stávaly chudé ženy, vdovy nebo porodní báby bez legální atestace. Působily zpravidla v utajení na venkově i v chudinských čtvrtích velkých měst, jako byla Vídeň nebo Praha. Činnost andělíčkářek byla vysoce riziková pro obě strany. Metody provádění potratů byly primitivní a často životu nebezpečné. Vzhledem k absolutní absenci hygieny, sterilních nástrojů a odborných znalostí končila celá řada zákroků tragicky. Postižené ženy vyhledaly lékařskou pomoc až ve chvíli, kdy umíraly na sepsi (otravu krve), tetanus či masivní vnitřní krvácení. Lékaři v nemocnicích pak jen konstatovali smrt, přičemž ze zákona měli povinnost hlásit podezřelé případy policii.

Proč ženy vyhledávaly služby andělíčkářek? Neexistující nebo nedostupná antikoncepce přispívala ke vzniku nežádoucího těhotenství mimo manželství. To bylo zatíženo obrovským morálním prohřeškem a mohlo ženě zcela zničit život. Svobodné matky čelily hlubokému opovržení ze strany tehdejší morální společnosti. Mnoho dívek bylo po zjištění těhotenství doslova vyhnáno z domova vlastními rodiči, kteří se obávali hanby. Pro ženy z nižších vrstev (zejména pro služky, kuchařky, švadleny nebo tovární dělnice) znamenalo těhotenství okamžitý konec pracovního poměru. Žádné mateřské, sociální dávky ani podpory pro svobodné matky neexistovaly, takže neschopnost pracovat znamenala pro ženu přímou cestu k naprosté bídě, hladu a často i k životu na ulici. 

Jak ženy získávaly kontakt na andělíčkářku? Dívka, která otěhotněla a hrozilo jí vyhnání z domova či ztráta místa, se musela obrátit na své známé v naprostém utajení. Vzhledem k ilegalitě a přísným trestům se kontakty na andělíčkářky šířily výhradně ústním podáním. Klíčovými uzly v síti informací byly služky, kuchařky nebo chůvy, které se pohybovaly v různých vrstvách společnosti a měly přehled o někom, kdo by mohl pomoci. Často kontakty zprostředkovávaly i některé venkovní porodní báby (více o nich čtěte v minulém článku) či kořenářky, v chudinských čtvrtích velkých měst věděly o místě působení andělíčkářky dokonce některé hostinské či domovnice, za nimiž si ženy chodily pro radu v nouzi.

Kolik si andělíčkářky účtovaly za zákrok? Ceny byly velmi proměnlivé a odvíjely se od sociálního postavení klientky. Existovaly totiž dva typy andělíčkářek. Buď to byly ženy z nejnižších vrstev, které používaly dráty, pletací jehlice nebo leptavé roztoky. Tyto zákroky stály méně peněz, ale byly extrémně nebezpečné a často smrtící. Pro služky, dělnice nebo chudé švadleny šlo i tak o astronomické sumy. Stávalo se, že musely utratit celé své celoroční úspory, prodat poslední šaty, nebo se zadlužit u lichvářů. Druhý typ zastupovali zkorumpovaní felčaři či porodní báby s lepší praxí, kteří si ale účtovali mnohonásobně víc. Jejich služby využívaly bohatší měšťanky, dcery z lepších rodin nebo milenky vlivných mužů, které si mohly připlatit za diskrétnost a čistší prostředí. Ceny se v takových případech pohybovaly v řádech měsíčních či ročních příjmů běžného dělníka.

Jak byla činnost andělíčkářek vyšetřována a trestána? V období středověku a raného novověku byl potrat chápán jako jeden z nejtěžších hříchů a hrdelních zločinů. Právo nerozlišovalo mezi zoufalou svobodnou matkou a osobou, která zákrok provedla za peníze. Vyšetřování se řídilo inkvizičním procesem a zapisovalo se do smolných knih (knih hrdelních soudů). Podle hrdelního práva hrozilo andělíčkářkám zahrabání zaživa a probodení srdce kůlem či stětí mečem, v mírnějších případech alespoň veřejné mrskáním a vyhnáním z města. S nástupem osvícenství v 18. století a díky reformám Marie Terezie a Josefa II. docházelo k postupnému zmírňování barbarských poprav, byť trestní sazby zůstávaly vysoké. Rakouský trestní zákoník platný od poloviny 19. století již jasně definoval tresty pro obě strany. Jak matka, tak andělíčkářka byly ohroženy trestem odnětí svobody v trvání 1-5 let těžkého žaláře. Soudy sice andělíčkářky stále stíhaly, ale zároveň si úřady uvědomovaly, že kořeny tohoto problému vězí v hluboké chudobě nemanželských matek a v nelidském společenském tlaku. 

Historie našich předků nejsou jen suchá data o narození a úmrtí. Jsou to často dramata plná těžkých životních voleb, nečekaných zvratů a drsné reality minulých staletí. Sledování osudů žen, které v dobách hluboké chudoby a přísných společenských tabu bojovaly o přežití, nám ukazuje, jak těžký mohl být život v minulosti. To vše je zapsáno na zažloutlých stránkách starých matrik a spisů. Rozluštit dobové písmo, latinské či německé poznámky však může být pro laika obtížné. Spojením moderních výzkumných metod, detailní práce s historickými matrikami a archivními dokumenty lze zmapovat vaše kořeny hluboko do minulosti. Pomůžeme vám odhalit, kým byli vaši předkové, čím se živili a odkud skutečně pocházíte. Požádejte o bezplatnou konzultaci přes kontaktní formulář, email nebo WhatsApp.