Velikonoce

V křesťanské víře znamenají Velikonoce oslavu Ježíšova zmrtvýchvstání, kdy Ježíš jako obětní beránek svou krví a utrpením vykoupil lidstvo. Nenáboženské pojetí velikonočních svátků je v současnosti silně komercializováno a zapomíná se tak na jejich původní význam.

Velikonoce nevznikly ze dne na den na základě jediné události. Jejich původ lze nalézt v navrstvení tří různých kultur a tradic, které časem splynuly do jednoho velkého svátku. Před vznikem křesťanství oslavovaly starověké národy (Slované, Keltové, Germáni) příchod jara a jarní rovnodennost. Pomocí rituálů uctívali božstva přírody, děkovali za konec zimy a magicky přivolávali plodnost na pole a dobytek. Pro společnost existenčně závislou na zemědělství byla zima bojem o přežití (hlad, chlad a smrt), naopak jaro přinášelo slunce, teplo a novou úrodu. Historickým a časovým základem pro křesťanské Velikonoce se stal židovský svátek Pesach připomínající vysvobození Izraelitů z egyptského otroctví. Podle křesťanů byl Ježíš Kristus ukřižován a vstal z mrtvých právě v době, kdy se v Jeruzalémě slavil tento židovský svátek.

Raná církev si brzy uvědomila, že vymýtit staré pohanské zvyky spojené s příchodem jara bude zcela nemožné. A proto dala starým tradicím nový význam. Původní pohanskou oslavu probouzející se přírody přetavila v příběh o vzkříšení Krista. Na tuto osvědčenou strategii navázal ve 20. století komunistický režim a tento náboženský svátek překryl socialistickou oslavou svátků jara.

Každý používaný symbol Velikonoc v sobě skrývá určitý význam. Vajíčko znamená nový život, plodnost a vzkříšení. Pomlázka z vrbových proutků předává ženám mládí, zdraví a sílu. Beránek v křesťanské tradici představuje Ježíše Krista, který byl obětován za spásu světa. Symbolika zajíce pochází z oslav svátku pohanské bohyně plodnosti Eostre, která podle legendy proměnila ptáčka, který umrzl ve vánici, v zajíce. On pak z vděčnosti každé jaro kladl vejce jako pták.