8/10 Letní speciál – soudničky
Láskyplná náruč, záchrana pro svobodné matky a bezpečný domov pro nechtěná nemluvňata. Takový byl slib, který na sklonku 19. století svítil ze stránek novin jako maják naděje pro ženy zahnané do kouta neúprosnou viktoriánskou společností. Skutečnost však na sebe vzala podobu noční můry. Za vlídnou tváří ctihodné pěstounky se totiž skrývala jedna z nejbrutálnějších sériových vražedkyň v britské historii. Následující příběh zpracovaný na stránkách Muzea policie Thames Valley vás zavede do mlhou zahalených uliček staré Anglie a odhalí mrazivý příběh Amelie Dyerové – ženy, která proměnila cizí zoufalství ve výnosný byznys.
V dusném parnu léta roku 1896 kráčela sedmapadesátiletá Amelia Dyerová na popraviště. Oprátka, která se jí zhoupla na krku, byla trestem za chladnokrevnou vraždu nevinné holčičky, jejíž smrt však byla jen špičkou ledovce. Předpokládá se, že Dyerová byla andělem smrti pro stovky miminek, někteří experti hovoří až o 400 zmařených životech. Ve stínech viktoriánské éry byl osud svobodných matek předurčen k naprosté beznaději (více o svobodných matkách čtěte v minulém článku). Společnost jimi opovrhovala a mít nemanželské dítě znamenalo doživotní cejch hanby. Tyto zlomené ženy čelily každodennímu boji o holé přežití, dřely do úmoru, aby vydělaly na skývu chleba pro sebe i své potomky. Adopce a pěstounská péče představovaly tehdy „divoký západ“ nezatížený jakoukoliv legislativou a kontrolou. Díky tomu se zrodil tak hrůzný byznys zvaný baby farming. Pěstouni si za jednorázový poplatek brali děti od zoufalých matek s příslibem lepšího života. Ačkoliv někteří snad jednali s dobrými úmysly, tento systém byl past. Zjistit, jaký osud děti skutečně potkal, bylo takřka nemožné. A co bylo nejodpornější? Takovýmto nepoctivcům se zvráceným způsobem finančně vyplácelo, když svěřené křehké bytosti jednoduše nepřežily.
Dyerová měla plán na snadné získání peněz velmi dobře propracovaný. Vábila své oběti na dojemné inzeráty, kde nabízela krátkodobou péči či adopci. Cena za nabízenou pomoc? Okamžitý poplatek v hotovosti a slušivá výbavička pro miminko. Při schůzkách, s tváří plnou falešného soucitu, nešťastné matky ujišťovala, že je úctyhodná vdaná paní, která dítěti poskytne bezpečí a teplou náruč domova. Krutá realita však měla k lásce daleko. Dyerová shrábla peníze a bezbranných nemluvňat se během pouhých několika dnů zbavila. Bohužel, krutá dětská úmrtnost, která byla v té době na denním pořádku, jí hrála do karet. Její bezcitné lži, že děti podlehly nemocem nebo byly předány do lepších rodin, zněly zaměstnancům úřadů až příliš uvěřitelně. Nikdo nepojal podezření. Dyerová také často měnila jména a adresy, na místě svého působení setrvala vždy jen krátkou dobu.
Spravedlnost si na Dyerovou nakonec přece jen počíhala, a to v podobě drobného detailu, který ji spojil s jedním z jejích falešných jmen a adres. Detektiv konstábl Anderson analyzoval pod mikroskopem balicí papír, v němž bylo nalezeno tělíčko dítěte a rozluštil sotva znatelné vybledlé jméno a adresu. Tento nepatrný střípek důkazu nakonec dovedl detektivy přímo ke dveřím domu Dyerové v Readingu. Dyerová se ke svému krvavému dílu sice doznala, avšak před soudem v Old Bailey začala předstírat šílenství. Hrála pobožnou mučednici, čímž se snažila porotu přesvědčit, že je smyslů zbavena, a proto nenese za své zločiny plnou odpovědnost. Žalobce ale tuto obhajobu rozcupoval a porotě netrvalo ani pár minut, než toto divadlo prokoukla. Dyerová byla shledána plně příčetnou a vinnou z vraždy. 10. června 1896 v pochmurných zdech věznice Newgate propadla za své činy peklu na konci katovy oprátky.
Zděšení veřejnosti, které případ Dyerové vyvolal, nevyšumělo do prázdna. V následujících letech britský parlament schválil řadu zákonů, včetně Zákona o ochraně života kojenců (1897) a Zákona o dětech (1908). Místní úřady nově musely dostat na stůl detailní hlášení do 48 hodin o jakékoli změně péče či úmrtí dítěte do 7 let věku. Regulace adopce a pěstounské péče konečně dostala přísná pravidla a strašlivý fenomén „farem na děti“ byl s konečnou platností uvržen do propadliště dějin.
Příběh Amelie Dyerové a detektivů, kteří ji odhalili, je důkazem toho, že historie je často napínavější než ten nejlepší detektivní román. Každá rodina, každé jméno a každá generace za sebou zanechává stopu. Zapomenuté hrdiny, dávné lásky, překvapivá stěhování nebo pečlivě střežená rodinná tajemství. Zajímá vás, jaké osudy se odehrávaly ve vaší rodině na přelomu století? Kde žili vaši praprarodiče, když se psaly dějiny? Nenechte své předky upadnout v zapomnění. Požádejte o bezplatnou konzultaci přes kontaktní formulář na www.rodokmeny-schneider.cz , email nebo WhatsApp.
Kateřina Schneiderová
