Osud nemanželských dětí v minulosti

Narození dítěte mimo manželství představovalo v minulosti hluboké společenské stigma. V dobách, kdy byl život přísně svázán církevními a morálními pravidly, nebyl příchod „levobočka“ žádným důvodem k oslavám. Nemanželské děti a jejich matky čelily předsudkům, právním omezením a tvrdému sociálnímu vyloučení. Postavení nemanželských dětí se z právního hlediska začalo mírně zlepšovat teprve s reformami Josefa II. s následným přijetím zákoníku, který přiznával matkám právo na výživu od otce, pokud byl znám. Sociální stigma a opovržení ale v lidských myslích přetrvávaly hluboko do 20. století.

Jak farář zapisoval křest nemanželského dítěte do matriky? Církevní matriky představovaly hlavní úřední záznam o existenci člověka a kněží do nich nemanželský původ velmi pečlivě zaznamenávali. Tento „hřích“ musel být pro další generace a úřady jasně patrný. Způsob zápisu v kolonce „otec“ se v průběhu staletí měnil: od posměšných poznámek faráře v 17. století (otec se utopil na ledu, ztratil se na jahodách, běžel až zdechl…) po prázdné místo nebo proškrtnutí kolonky v současnosti. Do matrik se zapisovaly výrazy jako spurius (levoboček), illegitimus (nemanželský), narodil se z levého boku nebo z lože nemanželského. Pro manželské děti se naopak užíval termín legitimus (manželský). V některých farnostech panovala praxe, kdy se zápisy o nemanželských dětech psaly až na samý konec matriční knihy. Výjimečně se kniha dokonce otočila vzhůru a zápisy se vedly odzadu, aby bylo na první pohled zřejmé, že jde o záznamy vybočující ze společenského řádu.

Jak se chovala tehdejší společnost k nemanželským dětem? Vina za přestupek proti morálnímu kodexu padala plnou vahou jak na matku, tak následně i na samotné dítě, které si neslo následky po celý život. Svobodné matky byly vnímány jako „padlé ženy“ (více čtěte v minulém článku) a nemanželské děti byly považovány za společensky „nečisté“. Dítě nemělo právo na příjmení (dostávalo příjmení po matce), erb ani společenský status svého biologického otce a bylo zcela vyloučeno i z dědictví. Jedinou cestou k nápravě sociálního statusu byla legitimizace následným sňatkem (legitimatio per subsequens matrimonium). Když se matka později za biologického otce dítěte provdala, otec před knězem a svědky potvrdil své otcovství. Dítě se tak zpětně stalo manželským, což kněz do matriky narozených k původnímu zápisu pečlivě dopsal.

Jaké pověsti, výmluvy a rodinná tajemství doprovázely narození nemanželského dítěte? Vesnická i městská komunita si nenechala ujít žádnou příležitost ke klepům. Matky a jejich rodiny proto přicházely s různými vysvětleními, aby odvedly pozornost od skutečného (často místního) otce dítěte. Rodina se díky použití takové strategie vyhnula potupnému pokání v kostele a dívka nepřišla o teoretickou šanci na pozdější sňatek a slušný život. I v současnosti ještě v mnoha rodinách kolují podobné legendy. „Byl to voják, co táhl krajem“ – Evropou se neustále přesouvaly armády a přiznat styk s vojákem bylo paradoxně bezpečnější, protože voják už byl dávno pryč a nedal se dohledat. Jistě, často to byla pravda, ale spíše tento „neznámý vojín“ sloužil jen jako zástěrka pro vztah se ženatým mužem. „Pohádka o modré krvi“ – když rodina svobodné matky nápadně zbohatla, začalo se po okolí šeptat, že otcem je ve skutečnosti místní kníže nebo vysoký úředník. V některých případech tyto pověsti nelhaly, šlechta své neoficiální potomky občas tajně finančně podporovala. „Farářovy neteře a záhadní sirotci“ – v případě intimního poměru faráře s hospodyní bylo nutné případné těhotenství a dítě za každou cenu utajit z důvodu porušení celibátu. Tyto děti pak před farností i úřady vydávali za příbuzné nebo chudé sirotky, kterých se duchovní ujal z čistého křesťanského milosrdenství. „Nalezenec na prahu“ – pokud dcera neplánovaně otěhotněla, rodina ji v posledních měsících skrývala v domě. Po porodu pak hospodář ohlásil, že na zápraží našli odložené novorozeně, kterého se z dobré vůle ujali.

Kolují i ve vaší rodině podobné zkazky o utajených otcích, modré krvi nebo záhadných nalezencích? Profesionální genealogický průzkum dokáže oddělit staré mýty od skutečnosti a číst mezi řádky matričních zápisů. Objevte příběhy, které měly zůstat navždy zapomenuty. Zjistěte, co skrývá váš rodokmen a začněte odhalovat svou skutečnou historii ještě dnes! Individuální bezplatná konzultace je možná přes mého webového asistenta nebo kontaktní formulář na www.rodokmeny-schneider.cz .